Hlavně v klidu

Máme tu další nový rok. Další předsevzetí, plány, cíle. Chceme být lepší, hezčí, zdravější, úspěšnější, vnímavější, chceme být všechno, co jsme minulý rok nebyli, chceme udělat to, co jsme nestihli.

V období adventu je většina z nás pod velkým tlakem. Ke každodenním povinnostem se přidají ještě další, související s přípravou na svátky. Dárky, vymyslet, nakoupit, zabalit, uklidit, navařit, mít sváteční náladu… A ještě vytvářet pohodu. Potřebujeme všechno stihnout, abychom se potom na pár dní mohli posadit k pohádkám a dát si nohy nahoru. Přijde Silvestr, Nový rok a my už zase musíme „do procesu“, tentokrát se však ještě vystresujeme o něco víc, protože přece v novém roce musíme být úžasní, takže hned od 2. ledna cvičím, budu jíst zdravě, budu se o sebe víc starat, budu pozitivnější a taky bych asi měla být lepším člověkem.

Dostáváme se tedy ještě pod větší tlak, než jsme byli před Vánocemi, jen se vyměnily povinnosti. Jako bonus se však navíc vnitřně trestáme, když se nám nepodaří naše předsevzetí splnit. 

Všude kolem nás se hlásá „Leden, nový začátek, nová předsevzetí…“ Ano, můžeme brát přechod z roku do dalšího roku jako možnost, nechat za sebou vše, co chceme. Můžeme to vnímat jako jistou symboliku zavření dveří za vším, co nevyšlo podle našich představ. Nicméně nový rok, je jen další číslo a jako každý předchozí, bude mít své lepší i horší dny. Jak říká jedna má kamarádka, „bez černé by nebyla bílá“.  A každá situace, která nám v životě přijde má svoji lekci, díky které se můžeme posunout. 

Než utíkat ze starého roku s pocitem, že můžeme začít znovu, že za sebou necháváme to „špatné“, zkusme si uvědomit, co všechno se naopak v uplynulém roce povedlo, co jsme se naučili. Člověk má tendenci se až příliš zaobírat tím, co se mu nevydařilo, místo toho, aby ocenil svoje kvality a úspěchy. 

Nemusíme čekat na změnu data, abychom provedli změnu uvnitř nás, abychom na sobě pracovali. Můžeme začít každý den, z hodiny na hodinu. Buďme vděční za lidi, kteří nám přišli do života a nechme odejít ty, kteří odejít chtějí. Při každém rozhodování můžeme zvážit, kým chceme být. A když něco nedopadne podle našich představ? Naše představa nemusí být stejná, jako představa ostatních. Buďme k sobě i ke druhým tolerantnější, i když je to někdy velmi těžké. 

Mezi svými známými mám velmi úspěšné lidi. Podnikají, řídí firmy, organizují akce, pomáhají potřebným, vzdělávají, budují… I když se na povrch zdá, že tyto osoby mají dokonalý život, že mají dostatek peněz na to cestovat kam a kdy chtějí, že mají krásné domy, byty, že mají partnery, kteří je kdykoliv podpoří. Ale nic není zadarmo. Všechno má svou daň, někdy až příliš krutou…
To je potřeba mít na paměti vždy, když se cítíme pod tlakem, protože ten už má rodinu, ta má úspěšnou firmu, ten už nemusí nikdy pracovat… 

Jedna z těchto mých úspěšných kamarádek, která organizuje meetingy pro doktory po celém světě, se na podzim zhroutila, strávila pár dní v nemocnici na kapačkách. Bylo toho na ni prostě moc. Když jsem ji viděla naposledy, řekla mi: „ono se to neposere, teď už to vím.“ Někdy se to, holt, musí vyhrotit, abychom si uvědomili, co je pro nás opravdu důležité a o čem by náš život měl být. Chceme vážně přestat jíst maso, nebo to děláme proto, že se to teď „nosí“? Potřebujeme opravdu shodit ty 2kg, abychom se cítili lépe? Když budeme víc pracovat, stojí nám těch několik tisíc korun za to, abychom chodili každý den z práce o hodinu až 2 později? Nahlédněme dovnitř nás a zeptejme se, co opravdu potřebujeme k tomu, abychom byli šťastní?

Ať už jste si do nového roku předsevzetí dali, či nikoliv, přeji vám hlavně klid. Protože vnitřní pohoda a klid jsou to nejcennější, co v dnešní době můžeme vybudovat. Buďme k sobě laskaví a častěji si připomínejme to, co se nám až doposud povedlo.